Na skok do Japonska

Jen tři dny po návratu z Arizony přišel na řadu další dlouhý let, tentokrát na konferenci do Japonska. Většinu času jsem sice strávila na přednáškách v hotelovém resortu na Okinawě, kupodivu nebylo ani moc času (nebo počasí) na koupání, ale v rámci programu jsme měli alespoň malý výlet po ostrově. Okinawa je v mnoha věcech nejaponská kvůli historicky velkému čínském vlivu a také díky několika americkým vojenským základnám. Hned vedle našeho resortu bylo rekreační středisko americké armády a na letišti se odbavovalo hodně Američanů. Okinawa trochu připomíná Havaj, je tam velmi vlhké subtropické klima, téměř každý den zapršelo. Od průvodkyně jsme se dozvěděli, že na Okinawě mají zajímavý dialekt, žije tam unikátní druh nelétavého ptáka Yanbaru kuina, který je bohužel blízko vyhynutí, a také že vynikající ananasy, které jsme měli vždycky u snídaně, se pěstují přímo na ostrově.

Okinawský “prales”

Na zpáteční cestě jsem měla mezi přistáním na letišti Tokio-Haneda a odletem z Narity téměř 22 hodin, které jsem chtěla strávit poznáváním Tokia. Většinu času jsem nakonec strávila náhodným chozením po Ginze a nasáváním atmosféry. Stejně jako na Okinawě jsem měla pocit, jako bych se trochu vrátila v čase do devadesátých let. Tokio jsem si vždycky představovala jako ultramoderní a velmi bohaté město, ale nakonec mi to tak nepřipadalo. Mrzí mě, že jsem neměla více času a energie na detailnější průzkum. Dvojitý jet-lag i po týdnu v Japonsku stále přetrvával, takže jsem se na letiště Narita vydala celkem brzy a strávila jsem tam noc.

Tokio, Ginza

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *