První týden v Oak Ridge & Knoxville @ Tennessee

Moje současné výzkumné téma mě teď na dva měsíce zaválo na východ Tennessee, do národní laboratoře v Oak Ridge. Než jsem se dostala k tomu, že bych sem měla jet, vůbec jsem netušila, kde samotná laboratoř ani stát Tennessee leží. Vysvětlení je jednoduché – není tady toho zase tak moc k vidění. A přece je pro mě tato stáž v USA, v pořadí již třetí, podstatně jiná.

Jedna zásadní věc je úplně stejná jako všude jinde v Americe: bez auta to budete mít špatné, Tady to platí možná dvojnásob. Samotná laboratoř je odříznutá od civilizace a od vstupní brány areálu k naší budově to je skoro 8 km. Bydlet se dá buď přímo v městečku Oak Ridge, které je na sever od areálu, ale i odtamtud je to dalších pár kilometrů, nebo v Knoxville, což je větší město (i když na USA pořád velmi malé) a kde bydlí většina mých spolupracovníků. Z mého bydliště v Knoxville je to až ke dveřím laboratoře 25 mil. Když jsem původně zjistila, jaká bude cena za půjčení auta, uvažovala jsem sice o alternativě, že bych dojížděla na kole (veřejná doprava tu prakticky neexistuje), ale bylo mi opakovaně zdůrazňováno všemi místními, že to nepůjde. Teď už přesně chápu, co mysleli. Buď tu jsou několikaproudé silnice, kam cyklisté nesmí, nebo by stejně nepřežili, nebo malé úzké “okresky”, které ale zase nemají krajnice. Z domu, kde bydlím, se pěšky nedá dojít ani do supermarketu, který je vzdálený jenom několik set metrů, právě kvůli neexistujícímu prostoru u rušné spojovací silnice, kde by se mohl chodec bezpečně pohybovat. Takže: ano, mám půjčené auto. Budu pro něj muset vymyslet nějakou přezdívku, asi podle toho, jak kvílí, když jedu do kopce. Ale jinak to s ním docela jde a myslím, že ode mě zažívá docela jemné zacházení. Podle vrzajících tlumičů tipuju, že s ním  někdo vymetal všechny díry v silnicích (a že jich je, a jak hlubokých…).

Moje přemisťovadlo na parkovišti v ORNL

Jaké je to tedy s autem? Musím říct, že jsem ráda už za to, jak mi to rozšířilo akční rádius. Hned o prvním víkendu jsem vyrazila na výlet do Great Smoky Mountains, což bylo perfektní odreagování. Les sice ještě spal a rododendrony, které byly všude v okolí, zatím nekvetly, ale za ten krásně čistý vzduch a ticho to stálo. Jako vždy stačilo několik set výškových metrů a potkávala jsem v průměru jednu osobu za dvacet minut. V “Smokies” je toho ještě hodně k vidění, takže plány na následující víkendy jsou jasné!

Les a bílá tráva po tisíci překonaných výškových metrech
Květena se teprve probírala k životu

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *