Duhové vodopády i hory

Den 12: Skógar

Po ranním probuzení v autě na malém parkovišti u hlavní silnice před Skógarem se vydáváme znovu k místnímu vodopádu a vzhledem k příznivému počasí chceme realizovat část poslední etapy Laugavegur treku ze Skógaru do průsmyku mezi ledovci. Cesta mírně stoupá a vzhledem k její oblíbenosti potkáváme dost lidí. Taky spoustu těch, kteří jdou Laugavegur trek obráceně a právě ho zahájili. Míjíme vodopády všech tvarů a velikostí.

Vodopády na sto způsobů.
… ne, na sto jedna způsobů.

Je sice zamračeno, ale neprší. Místo toho nám cestu později začíná znepříjemňovat sílící vítr, ve kterém se skoro nedá jít. Schováváme se na chvíli v závětří za velkými balvany, posvačíme a nakonec to otáčíme dolů ještě kus před průsmykem s tím, že se nechceme zbytečně trápit. Po cestě dolů se protrhává obloha a vidíme zase modré nebe a k tomu několik vodopádových duh.

Miniduha v puklině.
A velká duha dole u vodopádu ve Skógaru.

Rozhodujeme se znovu přespat v našem oblíbeném kempu v Helle.

Po cestě ještě navštívíme vodopád, kde se dá projít za vodní stěnou.

Den 13: Znovu v Landmannalaugaru

Vzhledem k příznivé předpovědi se rozhodujeme znovu navštívit Landmannalaugar. Tentokrát vyrážíme vlastním vozem a tak nedoufáme jen v dobré počasí, ale také v to, že se po cestě naše vynikající Grand Vitara nerozpadne. Po stovkách výmolů, terénních “natřásávačkách”, řidičových zasyknutích a průpovídkách “To tomu autu nedělá vůbec dobře…” jsme konečně před kempem a radši parkujeme před brodem.

Příjezd do Lanmannalaugaru za krásného počasí.

Podnikáme kratší okružní trasu přes vrchol Bláhnúkur a nestíháme se dívat a fotit. Duhové hory se nám představují v celé své kráse, posuďte sami.

Část lávového pole a Duhové hory.
Duhové hory.
Pohled do údolí před kempem.
A tohle je nejbarevnější hora Brennisteinsalda s úžasnými kamennými útvary v popředí.

Z krátkého výšlapu se vracíme plní dojmů a krásných obrazů. Stejnou cestou se vracíme do Helly, tentokrát terén překonáváme rychleji s tím, že to autu dělá lépe než pomalá jízda. Při nájezdu na normální asfaltovou cestu si nahlas oddechneme, že to máme za sebou. Poslední noc si dopřáváme v “luxusu” a platíme si malou chatku, abychom se mohli v klidu sbalit, nezmokli a trochu se před odjezdem zahřáli.

Den 14: Reykjavík

Poslední den nás čeká jenom přejezd do Reykjavíku, kde u autobusového nádraží odevzdáváme auto. Batohy necháváme zamčené ve skříňkách a jdeme se podívat do města. Během odpoledne navštívíme kostel s největšími varhany Hallgrímskirkja, jdeme se podívat do přístavu, na moderní budovu Harpu a kolem jezera Tjörnin se vracíme zpátky. Autobusem se přepravujeme na letiště. Na letišti trávíme v bdělém stavu noc, bavíme se prohlížením fotek a sledováním gangu tří individuí, které, jak se zdá, mají políčeno na nějaká ta nehlídaná zavazadla. Tajně doufáme, že je naše polní detektivní kancelář přistihne při činu, ale bohužel (nebo bohudík?) se tomu tak nestalo. Brzy ráno se pak rozletíme každý do místa svého současného bydliště.

A co dodat na závěr? Snad jen fotografii:

Kam nás povede další cesta?